Léčitel Josef Suchopár 

Článek z časopisu Sedlčanský kraj o Josefu Suchopárovi. Mém jmenovci na Sedlčansku odkud pochází naše rodina. 

Na kafíčku s krásnohorským léčitelem Josefem Suchopárem

Do časového rozvrhu Josefa Suchopára z Krásné Hory jsme se museli doslova vnutit. Známý léčitel slíbil, že si na povídání "u kafíčka" vyšetří čtvrthodinku. Snažili jsme se být u jeho rodinného domku včas, ale povídání jsme nakonec o několik minut přetáhli... "Pavle, asi deset minut ještě vydrž," vzkázal oknem dalšímu svému klientovi... Při povídání nechtěl "zahálet", a tak do židle ve své ordinaci usadil vydavatele Sedlčanského kraje. "Zmapoval" si rukama jeho tělesnou schránku a pak pohyby, kdy se jej vůbec nedotkl, začal léčit jeho neduhy, které souvisí s dlouhodobým sezením za volantem a u počítače.

JEDNOU TAKHLE V ÚNORU...

Léčitelství se věnuje J. Suchopár od roku 1988 - tedy 22 let. "Působil jsem jako ředitel Základní školy v Kamýku. Jednou v únoru jsem si doma pustil televizi a viděl jsem na obrazovce tímto způsobem léčit jednu ruskou lékařku," říká o pořadu, který na něj udělal hluboký dojem a nejen to. Objevil, že má stejné schopnosti. Netrvalo dlouho a mohl si je vyzkoušet. "Do Kamýku se nastěhovala ve stejný rok v květnu kuchařka se třemi dětmi. Nastoupily do základní školy a já se od nich dozvěděl, že jejich maminka nechodí, protože je nemocná. Když jsem ji navštívil, viděl jsem, že má od pasu dolů nohy ́mrtvé ́. Dohodl jsem se s ní, že ji budu léčit. Po jedné takové léčbě začala chodit o berlích. Do 30. června, kdy se rozdávalo vysvědčení, byla vyléčena," říká k úspěšnému začátku.

VE CHVÍLÍCH VOLNA "NA OKRESE" LÉČIL

Celá léta se J. Suchopár věnoval "kantořině" s výjimkou asi dvou let, kdy pracoval na Okresním úřadu Příbram na odboru školství. Psal se rok 1989. "Na okrese jsem už léčil. Když jsem měl chvilku volna, tak se u mě zaměstnanci střídali v takovém ́kamrlíku ́. Pověst o mně se hodně brzo rozkřikla," poznamenává. Vzpomíná, jak rozhýbal ruku paní, která byla ochrnutá. Po tomto úspěchu byl start léčitele přímo raketový. Vzpomíná na další klientku, která měla problém se zánětem trojklanného nervu. I tato léčba se podařila. Vzpomíná na další a další pacienty, které jeho "čarování" uzdravilo.

DAR KOUZELNÝCH RUKOU?

K metodě svojí léčby říká, že je založena na prostorové energii. Když v určité vzdálenosti krouží kolem nemocného, tak dostane tlakem do rukou signál a ví, ve které části je problém. Teplo nebo tlakové vlny pociťuje také klient. "Prostorová energie je všude, já ji zachytím a na bolavé místo ji pošlu.

To bolavé místo nemohu minout, protože kruhy se zmenšují a mě k místu, kde člověka něco trápí, siločáry přímo přitahují," vysvětluje, jak pracuje. "Když se nepodaří zaléčit člověka napoprvé, musí se vše zopakovat." Takovýmto způsobem si prý dokáže poradit s různými chorobami. "Ekzém se léčí asi půl roku, u žaludečních vředů stačí jedno sezení. Uklidnit se dá slepé střevo, astma. Dokonce za mnou jezdí děti, u jejichž rodičů jsem léčil neplodnost," vypráví o setkáních, která jej vždy hodně potěší.

"Lékař dělá své, já dělám své," poznamenává při otázce, zda se dá ovlivnit nějak karcinogenní onemocnění. Dokladuje, že po půlroční léčbě se podařilo u pacientky rakovinu vyléčit. "Ta paní nezemřela na rakovinu, ale v 90 letech věkem," tvrdí. Zmiňuje pacienta z Kosovy Hory. "Kluk si zlomil loket, dali mu do ruky šrouby. Když je vyndali, mířila mu ruka pod bradu. Tak jsem mu ruku léčil, ma- zal, natahoval a ruka se prodlužovala. Na rehabilitaci měli pocit, že je to jejich zásluha. Když si jej lékaři vzali na týden do parády, tak jej v narkóze potrhali. Potom tvrdili, že musí jít na operaci. Chlapcova matka si na mě vzpomněla... Z operace sešlo, během šesti týdnů byl zdravý."

Z rukávu sype další a další případy. "Tříletému chlapci se rozpadaly kyčelní klouby. Měl jsem ožnost vidět jeho rentgenové snímky. Kloub měl ́hadrovitý ́. Od tří do sedmi let jej vozili v kočárku. Vídal jsem jej o prázdninách a nedalo mi to. Tak jsem do rodiny zašel a za dva prázdninové měsíce se mu jeho stav hodně zlepšil. Potom jsme spolu ́dělali ́ještě jedny prázdniny. Dnes je to zdravý dospělý chlap," přidává historku o téměř zázračného uzdravení. Léčba jiných jej prý nevybíjí. "Nepracuji se svojí, ale s prostorovou energií," argumentuje. Nepochopitelné je, že se taková léčba podle jeho slov dá praktikovat i na dálku až tisíce kilometrů. Hovoří o příkladu klientů, kteří odjeli na Nový Zéland a on se na ně "napojil." I pro něj je prý naprosto nepochopitelné a nedokáže to rozumem vysvětlit, že si takto umí "přivolat" i lidi, kteří jsou desítky nebo stovky let mrtví. "Otisk po takovém člověku tady zůstává," dodává s tím, že i když si mnozí čtenáři po tomto jeho tvrzení řeknou, že si nevidí na špičku nosu, je mu to jedno. "Jsem realista, nejsem nábožensky založen, ale vím své. Energie jen tak nemizí."

NA KONÍČKY JIŽ NEZBÝVÁ ČAS

"Když jsem učil, měl jsem různé koníčky, zabýval jsem se fotografováním, provozoval jsem rekreační sporty, hodně jsem se hýbal, když jsem stavěl dům. Teď čas nemám, ráno vstanu a do večera dělám," vystačí na vyprávění o svých koníčcích s jednou větou.

Setkání s Josefem Suchopárem bylo nezvyklé, přiznám se, že trochu tajemné. Vyslechla jsem celou řadu případů z jeho léčitelské praxe, některé jsem v "kafíčku" zmínila. Kdyby se jen vytahoval a lidem svými schopnostmi nepomáhal, asi by dlouho neobstál. Ale upínají se k němu lidé s běžnými zdravotními potížemi, ale i jako k poslední záchraně. O účincích jeho léčivých rukou, které si "pohrávají" s energií, osobně mluvit nemohu. Vydavatel SK ale potvrdil, že mrazení při jeho "čarování" a následnou úlevu na páteři cítil. Mě zarazila jiná věc. Vědoma si toho, že mám na setkání jen pár minut, jsem si tentokrát několik otázek předem napsala na papír. A než jsem se nadechla, podíval se na mě a odpověděl na ni. Rychlejší než moje otázka byla i jeho druhá odpověď... Nijak jsem svoje překvapení nekomentovala, až teď... -mb-

Zdroj: http://www.sedlcansky-kraj.cz/files/files_15801931.pdf